Klasifikace fotovoltaických skel. Fotovoltaické skleněné substráty používané pro solární články obecně zahrnují ultratenké sklo, sklo s povrchovou úpravou a sklo s nízkým obsahem železa (ultračiré). Podle povahy použití a různých výrobních metod lze fotovoltaické sklo rozdělit na tři typy výrobků, to znamená krycí desku plochých solárních článků, což je obecně válcované sklo; povrch plochého skla je potažen polovodičovými materiály o tloušťce pouhých několika mikronů. Vodivé substráty pro tenkovrstvé baterie; skla pro čočky nebo zrcadla používaná v tepelných fotovoltaických systémech. Vlastnosti a funkce těchto tří produktů jsou zcela odlišné a velmi odlišná je i jejich přidaná hodnota.
Nejpoužívanějším solárním fotovoltaickým sklem je dnes sklo s vysokou propustností, což je sklo s nízkým obsahem železa, které je běžně známé jako ultračiré sklo. Železo je nečistota v běžném skle (kromě skla pohlcujícího teplo). Přítomnost železných nečistot sklo nejen zbarví, ale také zvýší rychlost absorpce tepla sklem a sníží propustnost světla sklem.
Železo do skla přinášejí samotné suroviny, žáruvzdorné materiály nebo zařízení na výrobu kovů a nelze se mu zcela vyhnout. Obsah železa ve skle lze co nejvíce snížit pouze kontrolou výroby. V současnosti je obsah železa ve skle solárních článků mezi {{0}}.008 procent a 0,02 procenta, zatímco obsah železa v běžném plaveném skle je nad 0,7 procenta. Nečistoty s nízkým obsahem železa mohou způsobit vysokou propustnost slunečního světla. Vzhledem k tomu, že se v Číně nejvíce používá sklo o tloušťce 3,2 mm a tloušťce 4 mm, propustnost viditelného světla slunečního světla obecně dosahuje 90 procent ~ 92 procent.
Jako jedna z nejdůležitějších součástí solárních energetických zařízení vyžaduje solární fotovoltaické sklo, že skleněná deska musí být vysoce průhledná. Proto jsou požadavky na obsah železa v křemíkových surovinách používaných k výrobě solárního skla velmi přísné a obsah Fe2O3 je obecně 140-150 ppm.
